Vodopád

Vodopád je esteticky velmi výrazný prvek a jeho vybudování tak, aby nepůsobil násilně, potrápí každého z nás. Opět připomínám proporce. Mohutný vodopád umístěný na rovině s nadměrným převýšením vůči vodní hladině, vyvolává dojem, že voda teče odnikud, často, že voda teče odnikud nikam. Hluk padající vody může také působit rušivě a opět souvisí s proporcí vodní hladiny a celkového prostoru.

Z čeho vodopád postavit? Neexistuje téměř žádné omezení. Hlavním kritériem při volbě materiálu by měla být pevnost, trvanlivost a přijatelný vzhled. I tak přináší výběr z přírodních materiálů ty nejlepší výsledky. Kámen, dřevo a voda tvoří odvěkou rodinu.

Základním, technickým požadavkem při použití jakéhokoliv materiálu by měla být jeho stabilita a vodotěsnost. Zvláště v uzavřených systémech jsou ztráty vody citelné a nejde jen o její množství. Častá je kombinace kamene ukládaného do betonové směsi. Před vlastním započetím stavby je prospěšné kámen roztřídit na kameny stavební, ty které tvoří tělo vodopádu a kameny ploché a pohledové, z nichž vytvoříme jeden či více vodních stupňů. Po vytřídění kamenů si rozvrhneme výškové a poziční umístění stupňů. Abychom se předešli tomu, že bude vodopád „trčet“ v prostoru, opíráme jej nejčastěji o svah, taras či uměle vytvořený terénní val. Vlastní tělo vodopádu zahloubíme částečně do svahu a provedeme hydroizolační vrstvu z fólie tak, aby navazovala na hydroizolační vrstvu nádrže. Stavbu  pak zahájíme založením širší základny a postupně vytvoříme jeden či více stupňů. Při zakládání stavby nesmíme zapomenout na zabudování výtlačného potrubí přivádějícího vodu od čerpadla. Na výtlaku, těsně za čerpadlem nebo v horní části vodopádu umístíme regulační ventil pro ovládání intenzity vodního proudu. Zajímavým řešením umožňuje umístění ventilu ve spodní části výtlaku, na boční větvi. Toho lze s úspěchem využít na posílení vodopádu v dolních stupních, přičemž pak není nutné zvyšovat hydraulický odpor na výtlaku prostým škrcením. Asynchronní motory umožňují plynulou regulaci výkonu dálkovým ovládáním. Při vytváření stupňů dbáme na zajištění dostatečného spádu vrchních kamenů, který zajistí potřebné vedení a odtržení vody ze stupně. Právě v místě, kde voda dopadá, dochází v závislosti na intenzitě proudu a výšce stupně k rozstřikování a v těchto místech je nutné stavebně zajistit, aby nedocházelo nadměrným ztrátám.

Pokud jde o umístění a nasměrování vodopádu – měl by být natočen směrem k verandě, terase či místu, kde se obvykle při svém pobytu u vody zdržujeme. Ve spodní části vodopádu je dobré předsadit kámen, který je může i částečně zakrýt, a tak otevřít pole fantazii. Celkový charakter vodopádu by měl přispět k navození rovnováhy mezi linií horizontální a vertikální.

Na závěr kapitoly chci připomenout, není nutné, aby byly aktivní cirkulační systémy v provozu 24 hodin denně. Každá aktivní cirkulace zvyšuje, zvláště pak v letním období, výrazně přímou ztrátu vody odparem. Proto jsou pro provoz cirkulačních systému vhodnější v parném létě ranní a večerní hodiny. Provoz v chladnější části dne také omezí také již zmíněné nadměrné prohřívání vody a jeho negativní dopad na chované ryby.

Pokračování příště…

Popis videa:

Japonsko a jeho vodní fontány jsou v dokonalém kontaktu s technologií. Podívejte se na toto neuvěřitelné zobrazení struktury pomocí vody a světla. Je to opravdový originál v tom jak zjistit kolik je hodin. Kromě digitálních hodin zobrazuje tato fontána řadu dalších vzorů (některé i umělecké),v mnoha různých tvarech. Výsledek je opravdu efektní.Důmyslný systém je založen na tiskárně, která vyzařuje světelné kapičky vody, a který je ovládán digitálně.Vzory jsou prý reprodukcí snímků uložených na počítači.

Atrakce se nachází v budově nové Osaka stanice, v komplexu City.

Solitérní kámen

Jiný typ prameniště vytvoříme použitím jednoho většího, provrtaného kamene, ze kterého voda vyvěrá. Kámen, opět tvarově proporční, volíme tak, aby se barevně výrazně nevymykal ostatním používaným materiálům. U nádrží s hranatějšími tvary dáme přednost kameni s ostrými hranami. Naopak u okrouhlých nebo oválných jezírek zvolíme kámen oblý.

Potůček

Každá voda v pohybu zahradu oživuje. Potůček ať už krátký nebo delší, umožňuje vytváření zajímavých zákoutí. Pokud jsou při jeho stavbě dodržena určitá pravidla, může dokonce významně přispívat k čistotě vody v nádrži. Potůček může volně stékat, ale i vytvářet drobné či větší peřeje a kaskády.

Začneme tou nejjednodušší, ale zároveň nejobtížnější variantou vody v pohybu, kterou je volně tekoucí potůček bez kaskád a překážek. Prvním krokem je určení správného místa ve vztahu k domu nebo terase, cestičce a jezírku. Pro vybudování ústí potůčku do nádrže, platí obdobné pravidlo vizuálního kontaktu, jako u prameniště. Rozhodně by nemělo být ústí odvráceno od domu a směr podstatné části koryta potůčku by měl být podřízena stejnému pravidlu. Vlastní prameniště je možno umístit téměř libovolně a rozhodně se nevylučuje i přímý kontakt s terasou nebo místem k posezení.

Druhým krokem je určení správného převýšení vodního toku. Pokud je nádrž umístěna ve spodní části parcely a v jejím bezprostředním okolí se nachází svah, je volba místa i provedení potůčku usnadněno. Uměle zvýšená prameniště na rovném pozemku působí málo kdy přirozeně. Stanovit nějaké obecně platné pravidlo pro velikost převýšení je obtížné. Pro volně tekoucí potůčky používáme nižší spády tak, aby voda přirozeně proudila a neřítila se. I v tomto případě je třeba dodržovat proporčnost jednotlivých vodních prvků.

Dalším krokem je vytýčení meandrů a profilu koryta. Šířka koryta a velikost meandrů je opět otázkou proporcí. Hloubka se stanoví tak, aby plně pokryla průtok při plném výkonu čerpadla a ještě zůstala rezerva. Hranu potůčku je vhodné zvednout o pár centimetrů, aby byl chráněn před průnikem cizí vody, a nakonec ji vhodně zakrýt vegetací. Důležité je profil koryta stanovit tak, aby umožnil navrstvení substrátu pro dostatečné zakořenění rostlin na okrajích nebo uvnitř toku. Pokud to délka potoka umožní, snažíme se na několika místech zvýšit vrstvu zásypu tak, aby voda prostupovala pod povrchem kačírku. Na takto vytvořený filtrační práh opět vysadíme rostliny.

Jinou variantu filtračního prahu vytvoříme vložením výztuhy pod zakrytou hranu prahu. Pod prahem tak vznikne prostor s volnou vodou, kam prorostou kořeny rostlin a vytvoří samy velmi kvalitní filtr. Do koryta můžeme rozmístit také kameny tak, aby vytvářely překážku, které se voda vyhne a vytvoří meandr. Provedení tohoto typu potůčku je opravdu jednoduché.

Nejobtížnější je dobře stanovit proporce a tím navodit dojem přirozenosti.

Potůček s kaskádou

Stavba kaskády vyžaduje důslednější zahloubení koryta do terénu, které umožní vytvoření jednotlivých stupňů kaskády. Pro tento typ potůčku je také nutný větší sklon terénu. Předem také zvážíme, zda chceme stavět kaskádu s tůňkami mezi jednotlivými stupni nebo zda bude kaskáda uspořádána schodovitě. Vzhledem k tomu, že voda padající ze stupňů se rozstřikuje do stran, je také nezbytné zvýšit přesah břehových hran koryta.

Pokud se rozhodneme pro potůček s tůňkami mezi jednotlivými stupni, musíme počítat s více než dvojnásobnou délkou potůčku. Potůčky s tůňkami však mají mnoho výhod. Umožňují lemovou výsadbu vodních rostlin i bez udržování trvalého oběhu vody. Podmínkou však je, aby tůňky byly provedeny vodotěsně, a tak byly schopné udržet zbytkovou vodu i po vypnutí čerpadla. Dobře izolované tůňky snižují kolísání vodní hladiny v nádrži v době provozu i mimo provoz čerpadla. Celková filtrační kapacita potůčku bude také vyšší.

Zmíníme několik základních způsobů zatěsňování prahů. Přinutit vodu, aby tekla tam, kde si přejeme je totiž někdy obtížné. Prvním a vůbec ne špatným způsobem, jak utěsnit práh kaskády je použití říčního písku. Do zaštěrkovaného potůčku pustíme slabě vodu. Nad nejvyšším stupněm kaskády a těsně pod každým dalším, vsypáváme postupně písek tak dlouho, dokud voda nevystoupí až na práh. Použití písku vyžaduje dobře postavený práh bez velkých dutin a mezer, kudy by voda písek odnášela. Jiným způsobem těsnění je použití geotextilie k utěsnění mezer mezi kameny. Geotextilie zvyšuje pevnost prahu a svým povrchem i filtrační kapacitu potůčku. Následné zatěsnění pískem je pak poměrně snadné. Práh je možno utěsnit i pomocí polyuretanové montážní pěny. Přebytky pěny nakonec odstraníme nožem. Obdobné možnosti i výsledky přináší použití přírodního jílu. Během zimy však může dojít k narušení těsnícího jílu mrazem a následně pak může docházet k únikům vody pod práh. Osvědčeným postupem je také navaření či vlepení pásů folie přes celou šířku koryta a její vytažení pod horní krycí kameny prahu.

Pokračování příště…

Popis videa:

Toto krátké video o přezimování žab na Aljašce natočil britský kameraman Steve Downer na Denali pro seriál Žijící ráje.

Lesní žába (Rana sylvatica), přežije zimu v podzemí. Její tělo je kompletně zmrzlé, žába nevykazuje žádné známky dýchání nebo tlukotu srdce. Přirozená forma nemrznoucí směsi brání buňky žáby zevnitř před mrazem a poškozením tkáně. Na jaře žába taje a obnoví normální činnost.

Jezírko s minimálním množstvím vody 10 m3

Co se týká množství vody, obecně platí, že čím víc, tím lépe. Ušetří to mnoho pozdějších starostí i nákladů. Větší objem vody si snáze udrží své chemické složení i teplotu.

Hloubka minimálně 1,5 m na ploše 1 m2

Obecně opět platí, že čím větší hloubka, tím lépe. Díky vhodně uspořádaným hloubkám zajistíme pro ryby vhodné teplotní podmínky. Část jezírka by v ideálním případě měly tvořit mělčiny do 0,5m hloubky. Rychle se v létě prohřívají. Hloubka do 0,8m zabezpečí ochlazování vody, protože čím teplejší voda, tím méně kyslíku v ní je obsaženo. V zimě nám různé hloubky zajistí teplotu vody, při které ryby přežijí (ta je obecně kolem 5°C).

Cirkulace vody přes filtraci a provzdušňování vody

V přírodním rybníku jsou samozřejmě ideální podmínky pro ryby. Rybník je rybník, ale my se musíme přizpůsobit podmínkám a vodu cirkulovat přes filtraci, nebo uměle vytvořenou biologickou čističku. Funkci biologické čističky plní vhodně zvolené pobřežní rostliny, které svými kořeny vodu čistí. V potaz musíme vzít množství ryb ve vodě a objem jezírka, podle toho volíme filtraci, která svou kapacitou udrží vodu čistou. Máme-li v jezírku ryby, je vždy lepší zvolit výkonnější filtraci. Její velikost, či objem, by měla být 10% objemu jezírka. Důležitá je i volba správného čerpadla, které vodu v rybníčku, jezírku vymění jednou za dvě hodiny.

Filtrace pro nádrž s rybami

Mechanická filtrace odstraní z nádrže hrubé nečistoty, jako jsou výkaly ryb, spadané listí, odumřelé řasy i rostliny a podobně. Biologická filtrace se postará o odstranění dusíkatých látek, které vznikají při chovu ryb. Jde o část, kde jsou usídlené mikroorganismy (bakterie). Tato část filtrace funguje pouze při dostatečném provzdušňování! Bakterie bez kyslíku nejsou schopny fungovat a umírají.

Je možné mít filtraci, která obsahuje oba dva typy. V první komoře jsou filtrační kartáče, nebo vortex. Zde jsou zachyceny právě ony hrubé nečistoty, je proto důležité první komoru často a pravidelně čistit. Není nutné nijak závratně často, většinou stačí jednou měsíčně. Jinak zde mohou nastat hnilobné procesy. Druhá komora obsahuje filtrační materiál pro zachycení menších nečistot a větší důraz je spíše na prostor pro bakterie. Z materiálů jsou nejčastěji použity pěnové kostky, kokosové matrace či japonské rohože a další. Voda, které sem vtéká je už zbavena hrubých nečistot, jejím úkolem je tedy zajistit bakterie, které odbourávají dusíkaté látky.

UV lampa

Jestliže filtrace pracuje na plný výkon a chemické vlastnosti vody jsou bez problému, ale voda je stále neprůhledná, je čas pro UV lampu.  Ta díky svému UV-C záření zastaví růst jednobuněčných organismů (plísně, bakterie, řasy, viry…) ve vodě. Lampa však ničí pouze organismy, které kolem ní projdou, užitečné bakterie ve filtrech, na dně nádrží či na rostlinách jsou tak chráněny a zůstávají bez poškození. Výkon lampy opět volíme podle objemu jezírka, počítá se s 2 W na 1 m3 vody. Pokud máte ryb více, je lepší výkon větší než menší.

Chemické vlastnosti

Po vyčistění vody ji vracíme zpět do jezírka. Máme pak mnoho možností jak zjistit správnou funkčnost filtrace. Můžeme například pomocí indikačních papírků měřit hodnoty NO2, NO3, GH, KH nebo PH. V začátcích lze využít také bohatého sortimentu startovacích bakterií.

Příroda si vše zařídí a my jí musíme dát hlavně čas. Jezírko i filtrace pro své ustálení potřebují nějakou dobu, proto zpočátku do jezírka neumisťujeme velké množství ryb a volíme méně náchylné ryby. Trpělivost růže přináší.

Příště ukončíme náš přehled týkající se ryb přehledným článkem, který prozradí tipy a triky aby ryby prospívaly v každém ročním období. Poté navážeme článkem o druzích ryb. Těšíme se zase na stránkách pro všechny jezírkáře!

Popis videa:

Malý sen vody a světla. Kompletní nabídka pro všechny, kteří chtějí rychle a snadno realizovat své vlastní představy o barevném vodním efektu. Vše potřebné  je kompletně dodáváno v Lunaled Creative Setu: Transformátor, čerpadlo, LED kroužek, pěny, víko a nádoba na vodu. Dekorativní venkovní květináč vytvoří malebné vodní zákoutí jak venku na zahradě, tak i doma. Odměňte se barevním vodním efektem s velmi nízkou spotřebou energie.

Koncové prvky cirkulace

Skimmer – hladinový sběrač

Nejčastěji se pro přírodní koupací jezírka používají kruhové, teleskopické skimmery, které je možné ukotvit v mělké části nádrže. Dobrou funkci skimmeru podmiňuje jeho správné ukotvení do takové hloubky, aby jeho teleskopická část byla schopna pracovat i při snížené hladině a zároveň neztratila kontakt s vodícím tělem skimmeru při hladině zvýšení. Další podmínkou účinnosti skimmeru je jeho umístění v té části nádrže, kam převládající směr větrů obvykle nafoukává nečistoty plovoucí na hladině. Pokud je nádrž větší, je účelné ji osadit více skimmery.

Skimmer je vybaven hrubým předčištěním – sítkem, které je nutno, zvláště pak ve větrném jarním nebo podzimním období, častěji čistit. Na sítku se zachytí listy a části vegetace smetené na hladinu. Vyplave-li plovoucí víčko na hladinu, je to známka, že je sítko plné a skimmer ztratil tah.

Koncovky sacího nebo výtlačného potrubí filtračních zón

Koncovky jsou svedeny do jednoho sacího nebo výtlačného potrubí v závislosti na zvoleném režimu provozu.

Ukončení pro napojení vysavače

Trn pro napojení hadice vysavače umístíme přibližně v polovině dlouhé osy nádrže tak, abychom obsáhli jednou délkou plovoucí hadice oba nejvzdálenější konce jezírka.

Výtlak

Výtlačné potrubí vedeme z čerpadla k ventilovému rozvodu, kde jej můžeme dále rozdělit na dvě nebo více větví, k prameništi, vodopádu, filtru nebo do zón. Osazení jednotlivých větví ventily umožní regulovat množství přiváděné vody do koncových prvků a dosáhnout tak požadovaného funkčního i estetického cíle.

Nátok

Vytvoření nátoku je jedním z možných řešení, jak vracet vody z cirkulačního systému do nádrže. Množství a způsoby řešení nemají, kromě fyzikálních, téměř žádná omezení. Zmíníme několik základních typů. Začneme kamenným prameništěm, další budou následovat v dalším díle seriálu.

Kamenné prameniště

Prameniště zpravidla obvykle tvoří skupina tří a více kamenů. Kameny o nestejné velikosti umísťujeme v mělké zóně nebo mimo ni. Prameniště je výrazným estetickým prvkem přírodního jezírka a celé zahradní kompozice. Nejedná se ve většině případů pouze o efektní pohledovou záležitost. Zvuk bublající vody harmonicky dotváří atmosféru zahrady. Není však nutné, aby voda „hřměla“ a byla příliš hlasitá, protože v takovém případě působí spíše rušivě.

Ještě důležitější je umístění prameniště z hlediska celkové kompozice přírodní nádrže. Přitom je prospěšné řídit se několika následujícími pravidly. Vlastní stavba jezírka a jeho dokončení je většinou prováděno (s výjimkou výkopu) až po ukončení terénních modelací před založením trávnatých ploch. To je chvíle, kdy obvykle již známe konečnou kompozici zahrady, osy cestiček a rozmístění kosterních i výplňových dřevin, záhonů trvalek a letniček. Máme také určitou představu o výškovém členění výsadeb. Prameniště by mělo dobře vizuálně i sluchově komunikovat s terasou nebo místem, kde se často zdržujeme. Jeho umístění těsně u terasy není nutné. Stejně tak, zvláště u větších nádrží, kdy se cestička jednou či dvakrát dotkne okraje vodní plochy, je pohled na bublající vodu příjemný. Velikost prameniště, jak na výšku, tak na šířku, by měla vycházet z celkových proporcí nádrže a zahrady. Skupina kamenů s tekoucí vodou je může být nesporně dominantním prvkem jezírka, ale nezvládnutí proporcí dokáže konečnou kompozici řádně narušit. Vyváženost celého díla je především záležitostí citu zahradního architekta nebo realizátora kompozice.

Jistě jste se již sami setkali s mohutnou kaskádou či vodopádem. Mohutnou neúměrně k vodní ploše a prostoru, v němž je umístěná. Právě kaskády či vodopády jsou pro svoji atraktivitu často v poměru k ostatní vodní ploše často příliš zdůrazňovány. Přílišnou dominancí jednoho prvku, však potlačíme prvky ostatní. Zvládnutí proporcí jednotlivých prvků mozaiky zvané harmonie je základem všeho i celkového vyznění vodních staveb. Budování příliš mohutných pramenišť s velkým průtokem vody má i další – fyzikální nevýhody. Silné proudění vody razantně zvyšuje odpar a vyvolává tedy nutnost doplňovat vodu v teplých letních měsících. Důsledkem vysokého odparu a jejího opětovného doplňování je postupné nežádoucí zvyšování koncentrace rozpuštěných minerálních látek ve vodě.

Každá nádrž má přirozené teplotní rozvrstvení. Horní vrstva je během léta teplejší a spodní chladnější. V zimě je tomu naopak. Intenzivní pohyb vody, promíchávání všech vrstev a intenzívní kontakt vody s teplým vzduchem, zvýší u nádrže celkový odpar o přímé odpařování z hladiny. To je startovacím momentem následných negativních projevů (blíže v kapitole „Chemismus vody“). Zmíněné skutečnosti mohou vyústit v problémy s čistotou vody v nádrži a problémům s rybami.

Pokračování příště…

Popis videa:

Třpytivé video od Oase dokazuje, že nic není nemožné. Z nápisů a obrazců na vodním proudu jen oči přecházejí.

Pojďme si ukázat, z čeho vlastně máme na výběr.

Přírodní jezírka

Přírodní jezírko je samozřejmě nejméně nákladné, kvůli většinou již daným podmínkám si jej však nemůže dovolit každý. Přírodní jezírko má dno ve valné většině vymazané jílem a stěny vyskládané z kamenů. Přitéká do něj také stále voda – z pramene, ze studny či potůčku, což napomáhá udržení čisté vody.

Betonová jezírka

Dříve hojně využívaný typ realizace. Je s ním však spojena častá údržba v podobě oprav betonu nebo izolace. Tento druh jezírka nikdy nesmíte na zimu vypustit. Okolní tlaky směrem dovnitř vedou k borcení a praskání betonu. Dodatečné úpravy jsou dost pracné a málokdy 100% úspěšné na průsak vody. Betonová jezírka jsou oproti fóliovým bytelnější, na jejich dno si můžeme při čištění bez problémů stoupnout.

Plastová jezírka

Komu stačí mít na zahradě i jen maličký vodní koutek, ani ne jezírko může si pořídit plastový výlisek, který je potřeba jen zakopat, napustit vodou a osázet rostlinami. Je to opravdu nejrychlejší způsob a zároveň i nejlevnější. Je to ale spíš jen taková okrasa na zahrádku, pro ryby není platové jezírko moc vhodné, velmi těžko se v něm vytvářejí podmínky pro vyhovující prostředí pro ryby. Hloubka takového jezírka je pro ryby v zimě na přezimování nedostatečná. Neudrží minimální teplotu, ve které zimě zdárně přezimují. V létě je zase jezírko příliš rychle přehřáté.

Jezírka foliová

Nejlepší typ jak pro jezírka určená k chovu ryb, tak pro okrasná jezírka a také jezírka koupací. Navíc díky pružnosti lze opravdu vytvarovat jezírko jakéhokoli tvaru, fantazii se meze nekladou. V první řadě je však nejdůležitější si promyslet a ujasnit, kolik finančních prostředků chce potenciální majitel jezírka vynaložit a poté zkonzultovat. Ušetří se tak rozčarování či překvapení při konečném vyúčtování.
Folií do jezírek existuje velké množství, jsou značky české i zahraniční, různé provedení barev i tloušťky či kamínková folie. Tloušťky folie se pohybují od 0,5 mm do 1.5 mm. Nejmenší uvedená tloušťka se vůbec pro jezírka nedoporučuje, je příliš tenká. Na menší jezírka (zhruba do 5m3) pak obvykle stačí folie 1 mm a na zahradní jezírka nad 5m3 pak tloušťka folie 1,5mm.
Jediným rizikem tohoto jezírka je protržení folie, pak může z rybníčku vytékat voda. Stačí však díru najít a zalepit, i pod vodou, a je po problému. Někteří diskutují také nad životností folií, která je plus mínus 20 let. Tím, že je folie pod vodou, je z části kryta před UV zářením, životnost se tak prodlužuje.

V dalším díle se podíváme na několik pravidel pro stavbu jezírka pro ryby a další zahradní jezírka, biotopy či vodní nádrže.